Aj v dobách, keď krajina prekvitala, miestni magnáti bojovali proti sebe a súperili o moc. Často sa dostali do sporu aj s jednotlivými kráľmi, ktorí mali čo robiť, aby ich v lepšom prípade nakoniec skrotili a v horšom, aby ich aspoň držali na dištanc od svojej moci. Našťastie niekedy sa dokázali medzi sebou pomeriť, o čom svedčí napr. mier uzatvorený medzi Pankrácom (Pongrácom) z Liptovského sv. Mikuláša a jeho synmi na strane jednej a Jánom Košatským z Lieskovca a Bánoviec. Listina je písaná v dobovej slovenčine. (Pozn. Orgoň: Ako správne tušíte, zúčastnení magnáti mali Slovenský pôvod)
„My Pangracz od Swateho Mikulase, hrabie liptovský, Sthepan, jan, Jakub, spolubratřie, též od Swateho Mikulassie, vyznávame tímto listem obecne přede všěmi, ktož jej uzri nebo čtúc slyšeti budú, že teď vstupujeme a mocí listu tochto vstúpili že sme v pravé a verné úmluvy a v celý mieř i {s} zámky našimi duole menovanými z Nowim Hradem a z Klassterem z Swatym Mikulassem, z tvrzí s Uhrowczem, z Sudczani, z Breznicze, z Smolenice a z Thopolczani, z Hradkom Nozdrowem, s Turem i se všěmi zámky, což jich máme anebo ješče méti budem s {Kos}sattcem {?}, se všemi úředníky, služebníky i lidmi, chudými, bohatými, duchovními i svedkými, na těch zámcéch prebývajícími a k nim kdežkoli příslušajícími, a zvláščě pana Nifora v tom neopúščajíce, jeho služebníkóv, lidí jeho chudých, všech k nemuá příslušajích, s urozeným pánem, pánem Janem Kossatskim z Leskowcza a z Banowecz, s jeho zámky Kossatczem, z Banowczi, z Mesteczkem, se všemi jeho úředníky, služebníky i lidmi chudými, bohatými, sveckými i duchovními i na jeho zámcéch nynejších(1) i buducí{ch} přebývající{mi}ak nemu kdežkolvek příslušajícími, ale holdóv zámlovných neopúščajíce, než to, což jest zamloveno, to aby nám bylo odbyto. Ale {po}dánie listu tochto my svrchupsaní pan Pondrazc, hrabie liptovský, Sthepan, Jan, Jacub od Swateho Mikulassie etc. Nemáme žádných zámyslóv činiti na ludech {svrchu}psaných Janowich z Kossatcza, ani (2) ... ani drv a vody vození k zámkóm našim, ani ... máme k škodě připravovat žádným obyčejem, ani zretedelne, ani tajemne a tech ... mieru nemáme proti sobě ... nových posádek ani zamýšleti, ani osazovati ... šě v tréch úmlóvach, co tak ... dva tři dobrých lidí řádu řitér{ského}... ač by ti pro takové záščie mezi ... a našli, máme my svrchupsaní pan Pangracz, {hrabie liptovský, Sthepan, Jan}, Jacub na tom prestati a ...dosti mieti, jakožto na našich věrných súdciech ... lidech a to tak opraviti, jakž by oni ... {zvlá}šče o ty škody, cože jich z obú stranú mezi námi ... toho sobě nemáme na veky ničím pripomínati ani my mezi sebú, ani služebníci naši...{nik}de; a kteráž by strana jedna druhéj to pripomínala, aby cti, verú byla odsúzena; aby to sám proti své cti mluvil, ktož by o to kdy ... neb mluvit chtel. A to my svrchupsaní pan Pangracz, hrabie liptovský, z syny svými Stephan, Jan, Jacub spolu od Swateho Mikulassie etc. Slibujeme ... naši dobrú a čistú cti a věrú kresťanskú tu smluvu a ten mier a tak ty všecky věci svrchupsané věrne a práve zdržeti svrchupsanému pánu panu Janowi Kosatsskemu, jeho všem služebníkóm, lidem podaným, chudým, bohatým, sveckým, duchovním, všěm jeho ... {spol}očníkóm, kteříž sú a kteříž ješče budú, zdržeti jako dobří lidé a jako na dobré lidi slušie, beze všiej zléj lsci, beze všěch fortelóv všeliakých tak, jakož sé zvrchu píše.
A k tomu na {svědo}mie a na zdrženie listu tochto a pro lepší jistotu svú vlasní pečet k tomuto listu {přitla}čiti sme kázali jistým naším vědomím a dobrú vouli, jenž jest psán a dán v Thopolczaniech v tu středu po svatém Valentine již pominutú die Juliani anno dominmi millesimo CCCC LVII etc.“
- (1) V texte napísané „nynějším“
- (2) Bodky v texte označujú nečitateľné miesta.
Citované podľa: Chaloupecký, V.: Středověké listy ze Slovenska, sbírka listů a listin, psaných jazykem národním, Bratislava-Praha 1937, ss. 89-90
Orgoň
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára